Historie hradu

Zřícenina hradu, jehož původ není znám, a který měl, jak praví pověst, původně stát na protějším vrchu Kotouči. Stavbu však překazili trpaslíci z jeskyně Čertova díra.

Hrad je spojován se zeměpanskou správou území či obranou zemských hranic. Nejnovější práce považují za stavitele hradu šlechtický rod Benešoviců, resp. olomoucká přemyslovská knížata po roce 1200. Ve 13. století byl hrad majetkem duchovního a rytířského řádu templářů (Literatura: T. J. Pešina, Prodromus Moraviographiae, 1663). Po zrušení řádu v r. 1312 byl hrad v držení českého krále Jana Lucemburského a v l. 1333 – 1346 moravského markraběte Karla, pozdějšího českého krále Karla IV. Od r. 1350 (1359 jako castrum Strallenberg) byl 25 let majetkem zakladatele města, moravského markraběte Jana Jindřicha, od r. 1375 pak jeho syna, markraběte Jošta Lucemburského. Nejvýznamnějším majitelem hradu po r. 1380 byla moravsko-slezská větev rodu Benešoviců - páni z Kravař (do r. 1433). Po roce 1533 začal hrad postupně chátrat. Nejstarší vyobrazení z r. 1722 svědčí o dvoupalácové dispozici s hospodářskými budovami a dvěma hranolovými baštami. V roce 1783 se přední část hradu zřítila a zdivo bylo rozebráno na stavební materiál. Severovýchodní opevnění vnitřního hradu se dochovalo v původní výšce. V letech 1901-1903 byla válcová věž (tzv. bergfrit - výška 40m, průměr 10m) zastřešena a upravena na rozhlednu dle návrhu významného pražského architekta Kamila Hilberta. Vnější hradby byly místy dozděny a postaveny dvě hradní brány. V opevnění je vsazena bronzová pamětní deska MUDr. Adolfa Hrstky (1864-1931, štramberský starosta a lékař, neúnavný propagátor města) od akad. sochaře Františka Juráně. Gotická věž hradu s areálem a přilehlými úseky opevnění (NKP), pro níž se ujal název Trúba (lidově Kulatina), tvoří výraznou dominantu města, které je od roku 1994 jejím majitelem. 

Jaroňkova útulna

(dříve U Mědínků, NKP) - dnešní podoba dřevěné budovy, přiléhající k hradní věži na místě horního paláce, je z r. 1925. Stavbu s lidovými prvky navrhl malíř Bohumír Jaroněk.

Chata MUDr. Adolfa Hrstky

(dříve Rašínova, NKP) - turistická chata, roubený srub z r. 1925 na místě dolního paláce. Během stavby objektu byl v základech objeven zajištěný vchod do nitra Zámeckého kopce a jeskyně, zvaná Slámova sluj.

Stará věž

Zvonice kostela sv. Bartoloměje (NKP)- hranolová zděná věž s dřevěným ochozem na stráni pod hradem, pozůstatek gotického farního kostela z pol. 14. století s kamennou plastikou Madony s Ježíškem z r. 1738. Církevní objekt od r. 1994 slouží kulturním účelům pod názvem Amfiteátr pod Starou věží.

Městské opevnění

Je původní a ukazuje na půdorys hradu. Hradební zeď na severu navazuje na opevnění hradu a tvarem nepravidelného pětiúhelníku vymezuje původní město.

Pověsti

Jak vznikla Trúba ve Štramberku

Žili kdysi tři bratři rytíři, jeden na hukvaldském hradě, druhý na Starém Jičíně a třetí se usadil ve Štramberku. Ti první dva rytíři měli hrady velké, pevné, s vysokou věží, ze které dobře ohlédli všechny svoje vesnice a městečka a viděli dokonce, co má ten třetí ve Štramberku k obědu. Toho to velmi mrzelo, že jeho hrad je malý a ještě navíc bez věže. Proto se rozhodl, že postaví věž, jakou ještě nikdo neviděl, bratřím řekl, že bude mít jenom jednu stěnu, která nikde nebude končit ani začínat. Bratři se mu zprvu vysmáli, ale pak uznale hleděli na prapodivnou kulatou věž. Z věží na svých hradech se prý mohli navzájem domlouvat pomocí vlajek. Lidé tu prapodivnou stavbu nazvali Štramberskou Trúbou. Ale pozor, ve Štramberku to jméno před místními užívejte s rozvahou, aby si nepomysleli, že se jim posmíváte.

Proč nestojí štramberská Trúba na Kotouči

Štramberský hrad chtěl jeho zakladatel postavit původně na kopci Kotouči. Srázná stěna na jihozápadní straně kopce by mu byla uspořila hodný kus hradebních zdí. Leč sotvaže se dali dělníci do díla, do rána byla všechna jejich práce zmařena. Lopotili se znova, ale nic platno, příštího jitra bylo jejich dílo opět zničeno. Pán přikázal postavit strážce, aby dávali pozor, co se v noci bude na kopci dít, a objeví-li se svévolní rušitelé, aby je pochytali a přivedli k náležitému potrestání.
Stráž si chvíli po obědě šla lehnout, aby přes noc zůstala pěkně svěží, a večer dostala dvojnásobnou večeři, aby při tom vartování měla řádskou sílu. Nadarmo. Hned po půlnoci přiběhli strážci s vytřeštěnýma očima k pánovi a vyprávěli poděšeně, co se přihodilo. Úderem jedenácté hodiny se na kopec přihrnul zástup drobných mužíčků s kladívky a krompáči, a za malou chvilku rozkopali a rozmetali vše, co zedníci za celý den postavili. Pán přikázal zesílit stráže, ale ani tak nedokázal skřítky zastavit v jejich pustošení. Tu usoudil, že další práce by byla marná, a nechal hrad postavit na jiném návrší, kde dosud stojí jeho zbytky korunované „Trúbou“.