Sad Dr. Edvarda Beneše (Kopřivnice)

Architektonickými dominantami parku (326 m n. m.) jsou dvě významné budovy, které pro sebe postavili synové zakladatele kopřivnické kočárkovky Ignáce Šustaly. Parkový areál byl původně tvořen dvěma samostatnými zahradami. U každé vily byla okrasná zahrada s užitkovou částí. Výsadby byly koncipovány v anglickém slohu a velice dobře zapadaly do okolní vesnické krajiny v podhůří Beskyd.

Vila, která stojí v levé části parku, patřila Adolfu Šustalovi (č. p. 243). Byla postavena v roce 1892. Vilu Josefa Šustaly (č. p. 226) najdete v pravé části parku. Byla postavena v roce 1889 ve francouzském stylu. K velké rekonstrukci parku došlo až v letech 1966 a 1967. Důvodem byla stavba skleněné muzejní haly v zadní části zahrady. Odstraněním oplocení byly obě zahrady spojeny. Ve vile Josefa Šustaly bylo na popud kopřivnického vlastivědného pracovníka a badatele Emila Hanzelky zřízeno v roce 1947 Lašské muzeum, později Speciální muzeum průmyslu automobilového a keramického. Vedle ní byla postavena první hala pro Technické muzeum Tatra.

Sto patnáct let poté, co byla vila dokončena, se do ní znovu vrátili stavební dělníci. Historická budova se po nákladné rekonstrukci stala dalším centrem kulturního života v Kopřivnici. V přízemí vznikla expozice věnovaná dalšímu slavnému rodákovi, malíři a ilustrátorovi Zdeňku Burianovi. Dále je zde kolekce kopřivnické majoliky a kachlových kamen vyráběných ve zdejší manufaktuře v 19. století.

Rodný dům Zdeňka Buriana

V roce 1989 byla odhalena pamětní deska na počest slavného kopřivnického rodáka, malíře a ilustrátora Zdeňka Buriana na místě (zeď dnešího podniku Grand Café), kde se předpokládalo, že stál dům č. p. 330, místo narození Zdeňka Buriana. Bronzová pamětní deska byla přemístěna v srpnu 2009 do Šustalovy vily v sadu Edvarda Beneše. Město se k tomuto kroku rozhodlo především proto, že nové místo je mnohem více reprezentativní než původní instalace na bytovém domě v centru města.

Zdeněk Burian se narodil 11. února 1905 v rodině kopřivnického stavitele Eduarda Buriana v domě č. p. 198, který býval součástí Horní továrny, tzv. Kachlovky. Tam však Burianova rodina bydlela pouze několik týdnů, a tak byl za rodný dům Zdeňka Buriana mylně považován dům č. p. 330, v němž Burianovi pobývali mnohem déle. Proto byla právě na jeho místě, kde dnes stojí již zmíněný bytový dům, v roce 1987 umístěna deska připomínající Burianovo spojení s městem Kopřivnice.

Na základě zjištění, že dům č. p. 330 nebyl malířovým rodným domem, neboť byl postaven až roku 1910, se začalo uvažovat o přemístění pamětní desky. Vzhledem k tomu, že objekt Kachlovky je v soukromém vlastnictví a dodnes stojící rodný dům Zdeňka Buriana není veřejnosti volně přístupný, bylo jako nejvhodnější místo vybráno Lašské muzeum v Šustalově vile, kde se mimo jiné nachází expozice tohoto významného kopřivnického rodáka.

Burian měl veliké kreslířské nadání, a proto není divu, že již v patnácti letech ilustroval první knihu. Od roku 1937 pak ilustroval velká vědecká i literární díla jako „Lovci mamutů“, „Divy prasvěta“, „Hlubinami pravěku“ a další. Burian vynikl také kresbami celé série školních obrazů z oboru paleontologie a o vývoji člověka z dávného pravěku. Lze říci, že každé dítě v této zemi obdivovalo v hodinách dějepisu nádherné Burianovy obrazy.