Horní Bašta

Horní Bašta (380 m n. m.)
Tato ulice vznikla v 17. století jako klidná poutní ulička. Po ní od Nového Jičína procházela procesí se zastávkami u křížových kaplí směřující do města a dále k poutním kostelům na horu Kotouč. Rovnoběžná s Horní Baštou je hlavní štramberská ulice – Dolní Bašta. Obě cesty dostaly jméno podle gotické bašty městského opevnění, která byla upravena na obytný dům a stojí v uličce dodnes. Na Horní Baště se dochovalo mnoho původních roubených domů na kamenných podezdívkách typických pro lašskou oblast. Složité podmínky daly vzniknout malebné kompozici chudých i bohatších domů, mnohde přilepených na skalách jako vlaštovčí hnízda šplhajících do prudkého svahu až k městským hradbám.

Ulička dostala jméno podle dělové bašty městského opevnění, která byla později upravena na obytný dům. Stojí dodnes a je součástí pivních lázní. Na území města byly celkem tři dělové bašty.

Časté umístění domů na svahu si vyžádalo stavbu pavlačí, které se staly plynulým přechodem mezi domem a venkovním prostorem.

Strmý svah Zámeckého vrchu nedovoloval vykopat v ulici studnu. Proto byla přebytečná voda ze studny na Náměstí a Kopce dřevěným potrubím svedena do bedněné kašny mezi Horní a Dolní Baštou. Dnes se dochovaly jen schody zvané „kašňuvky“.

V prostoru dřívější dolní brány postavil Martin Blažek kamenný dům, který byl roku 1895 přestavěn na radnici.

Jak zde lidé žili

Zdejší chalupníci se živili námezdní prací a řemesly. Bohatší soukeníci žili ve větších domech, zpracovávali vlněnou přízi na vyhledávané sukno. Naproti tomu řemeslo tkalců nebylo tak výnosné, jejich domy byly výrazně menší. Oproti vesnickým domům zde bylo hospodářské zázemí většinou omezeno.

Smíšené komorochlévové domy vycházející z horských domů valašských pastevců zde byly poněkud pozměněny. Oproti vesnickým domům zde bylo hospodářské zázemí většinou omezeno. Jejich obyvatelé byli chalupníci, živící se námezdní prací nebo řemesly. Domy měly jednu až tři místnosti, do nichž se vcházelo ze síně. Komora je většinou umístěna vedle jizby a prosvětlení oknem na štítové straně domu. V síni býval vstup poklopem do sklepa, schody na půdu a v zadní části vedle dveří do jizby byl komín s otvorem do chlebové pece a otevřeným ohništěm k přípravě jídel. Jizba byla prostorná s prkennou podlahou, omítnutými stěnami a dřevěným neobíleným záklopovým stropem. Sedlová střecha krytá šindelem byla zdobena makovicí s kabřincem, na jehož bednění dna byl uveden letopočet stavby nebo opravy domu. Starší domy byly stavěny z neotesaných klád. Spáry mezi trámy se vycpávaly mechem, zajišťovaly klíny z tvrdého dřeva a omazávaly hlínou. Okna byla z vnější strany kryta jednodílnými okenicemi. Chlév byl velice často pod jizbou v úrovni sklepa, nebo pod společnou střechou s domem. Časté umístění domů na svahu si vyžádalo stavbu pavlačí, které se staly plynulým přechodem mezi domem a venkovním prostorem.

Proč je Štramberk městskou památkovou rezervací?

Rozhlédněte se po Štramberku a zjistíte, že se zde zachovalo členění na hrad, město a podhradí. Vzájemné uspořádání rázovitých roubených staveb tvoří ojedinělý celek dokreslený ovocnými zahradami. I proto Ministerstvo kultury roku 1969 vyhlásilo Štramberk za Městskou památkovou rezervaci. Celkem je zde zapsáno 132 památek lidové roubené architektury.

Městské informační centrum a galerie

Dům naproti radnici byl v roce 1822 řeznickým cechem přebudován na jatka. V šesti masných krámech prodávalo své zboží pět řeznických mistrů a jeden obecní nájemce. Po rekonstrukci v roce 1955 zde bylo zřízeno městské muzeum, pak Muzeum Zdeňka Buriana, sídlilo zde i Městské informační centrum a galerie. Dnes tady sídlí Muzeum Šipka. Městské informační centrum společně s Muzeem Zdeňka Buriana najdete na náměstí.