Kotouč (Štramberk)

Kotouč (517 m n. m.) - Dnes útes, kdysi hora. Horniny, které se usazovaly v druhohorním moři před 140 – 145 miliony let stovky kilometrů na východ odtud, se do své dnešní pozice nasunuly asi před 20 miliony let při vrásnění Karpat. Jsou to jurské vápence, které tvoří vnější bradlové pásmo Karpat.

Po roce 1624 byly tovaryšstvem Ježíšovým zřízeny na Kotouči poutní kostely Povýšení sv. Kříže a Tajemství Nanebevstoupení Páně, k nimž vedla křížová cesta z Nového Jičína. Oba byly zrušeny císařem Josefem II. roku 1786 a později zbořeny a rozebrány na stavbu. Socha sv. Václava, kterou nechala z veřejné sbírky zhotovit Lašská orelská župa Kadláčkova, se rozpadla v důsledku poškození těžbou vápence. Roku 1994 byla odhalena nová od akademického sochaře Jana Kozla za přítomnosti světícího biskupa olomouckého Msgr. Josefa Hrdličky. Leoš Janáček byl obdivovatelem a častým návštěvníkem Štramberka. Jeho busta umístěná v altánu z roku 1927 je postavena tak, aby Janáčkův pohled směřoval na rodné Hukvaldy.

Historie těžby vápence ve Štramberku sahá až do středověku, kdy se lámal kámen na přístupnějších místech Zámeckého vrchu či Skalek. Vápno se z něj pálilo v polních pecích. Vápencový lom Kotouč byl založen roku 1881 firmou bratří Guttmannů z Vídně, kteří k němu 19. prosince téhož roku vystavěli železniční dráhu Štramberk – Studénka. Brzy po založení se stal nejrozsáhlejším lomem v celém Rakousku-Uhersku. Kámen se zde dobýval ručně pomocí vrtacích tyčí. Jeden dělník tyčí otáček a dva do ní tloukli kladivy. Po vyvrtání 1,5 m hlubokého otvoru byl do díry vložen dynamit a kámen byl odstřelen. Poté byl ručně nakládán na vagóny. Za tuto těžkou práci dostávali vrtači 1 zlatý 20 krejcarů denně, což představovalo týdenní výdělek tkalce. Zpočátku si dělníci dokonce nosili vlastní nářadí z domu! Roku 1912 postavila firma bratří Guttmannů na pozemcích pod Kotoučem cementárnu. Denně bylo vytěženo asi 100 vagónů vápence. Vrcholu dosáhla těžba v roce 1967, kdy se vytěžilo 2 285 000 tun. Do současné doby byla vytěžena větší část Kotouče i s desetihektarovým hradištěm lužické slezskoplatěnické kultury a místem významných poutních kostelů, které nechali vystavět jezuité. Náhorní plató i s těmito významnými památkami bylo bez důkladných průzkumů odtěženo do roku 1959.

Vrchol Kotouč ještě před odtěžením jižních svahů představoval ojedinělé stanoviště skalní stepi s teplomilnou květenou a výskytem vzácných rostlin s výjimečným postavením na území severovýchodní Moravy. Nejen samotná devastace spojená s těžbou vápence, ale i vývojové sukcesní změny vegetace a novodobé zalesnění Kotouče lze považovat za pravděpodobné příčiny vyhynutí některých význačných druhů rostlin a živočichů. Jenom tady rostli devaterníček skalní i další vyslanci z jihu, třeba pelyněk metlatý, a jiné nezvěstné a patrně již vyhynulé rostliny. Znovu zde byl spatřen rozrazil rakouský a v okolí Kotouče i záraza hřebíčková. Žil zde také dnes již vyhynulý poddruh jasoně červenookého, nebo třeba zedníček skalní.