Zámecký vrch - Trúba (Štramberk)
Hrad i Štramberk je obestřen mnoha tajemstvími. Prozradíme vám alespoň dvě! Povídá se, že hrad postavili templářští rytíři. Také se povídá, že obyvatelé města se zázračně zachránili před Tatary na hoře Kotouč, a v zatopeném táboře Tatarů pak nalezli uřezané uši jejich obětí. S jistotou můžeme tvrdit, že kopec byl osídlen lidmi púchovské kultury už více než sto let před Kristem, což dokládají nálezy keramických zlomků. V prostoru Štramberku bylo středověké osídlení již ve 2. polovině 13. století. Také vznik hradu Štramberka je opředen tajemstvím. Byl to hrad obranný a má se za to, že byl postaven na přelomu 13. a 14. století. Přesně to však nikdo nezjistil.
Majitelé se tu střídali. Již v roce 1646 ležel hrad z větší části v rozvalinách, v roce 1783 se zřítila jeho přední část a hrad pustnul. Zachovala se jen kulatá věž, které místní říkali „kulatina“. Zbytek byl rozebrán a použit na stavby domů ve městě. Prvním písemným dokladem o Štramberku je zakládací listina, v níž markrabě moravský Jan Jindřich, bratr Karla IV., přikázal roku 1359 zpustošené podhradní město znovu postaviti a dle hradu Strallenberk nazvati. Dal město opevnit a obdařil ho olomouckým právem městským a mnoha výsadami.
Věž Trúba byla díky dr. Adolfu Hrstkovi roku 1903 upravena na rozhlednu a zastřešena podle plánů architekta Kamila Hilberta. Byla k ní přistavena útulna U Mědínků, dnes známá jako Jaroňkova útulna. Hradní věž je hnízdištěm poštolky obecké, kavky obecné a rorýse obecného. V roce 1925 postavil Klub českých turistů hned pod hradem útulnou chatu v původním štramberském slohu, která je dnes pojmenována po dr. Hrstkovi.
Při pohledu od Hrskovy chaty vidíme vpravo i vzdálenější místa, kterými stezka nevede, jako Libotín s areálem koupaliště. V lese v jeho okolí jsou dodnes patrné pozůstatky po dolování železné rudy (podle pověstí i zlaté rudy). Dále vpravo je patrný dřevěný kostelík sv. Kateřiny, pocházející zřejmě z 15. století, pozůstatek zaniklé vsi Tamovice.
Slámová sluj
Puklinová jeskyně o průlezné hloubce 54 m byla nalezena při kopání základů pro Hrstkovu útulnu v roce 1924. Je jediná ve štramberském krasu, ve které je nepoškozená krápníková výzdoba. Lze do ní nahlédnout po domluvě v provozních hodinách Hrskovy chaty. Jeskyně byla nazvána na počest povídkáře a národního buditele dr. Františka Slámy, který ve svých povídkách a románech často zmiňoval podzemní prostory pod štramberským hradem.
Skalní stepi
Nad lomem na jihozápadních svazích Zámeckého vrchu s izolovanými výstupy skalek najdeme skalní stepi. Vznikly v důsledku působení extrémních přírodních podmínek a dlouhodobé pastvy koz. Hostí vzácné rostliny jako lomikámen vždyživý či tříprstý, dvojštítek hladkoplodý, tolici nejmenší,… Z živočichů je zde možné nalézt otakárka fenyklového, okáče bojínkového, jasoně červenookého, ještěrku zední nebo užovku hladkou.
Štramberské uši
Bylo zle, vypukla ukrutná vojna s Tatary. Odevšad se na Moravu hrnuly jejich proudy, divoce jezdili na malých koních a všude plenili, loupili a ukrutně vraždili. Lidé s hrůzou pozorovali, jak v dálce hoří jedna vesnice za druhou. V nouzi nejvyšší utekli Štramberáci do temných a hlubokých lesů na vrchu Kotouči a tam se dobře opevnili. Ze všech stran byly strmé skály a jen po jedné straně vedla úzká a klikatá cesta, přehrazená pokácenými stromy a dřevěnou hradbou. Tataři začali dobývat Kotouč. Jeden, druhý, třetí a další nápory obránci odvrátili, ale dobře cítili, jak jim síly docházejí. Nakonec se Tataři utábořili v rovině pod Kotoučem. Koho po lesích chytili, ať živého či mrtvého, tomu uřezali obě uši. Štramberákům bylo moc zle a začali se modlit k Bohorodičce, aby jim seslala pomoc. A tu se prý stal zázrak, v noci Panna Maria nechala spustit vodní spousty a ve strašlivé povodni se všichni Tataři pod Kotoučem utopili. Co se vlastně stalo? Část odvážných štramberských mužů se v noci prý tajně spustila z Kotouče nad tatarské ležení a prokopali hráze velikého rybníku, který byl až po okraj naplněn vodou. Jen malá část Tatarů se zachránila útěkem. Po boji našli v tatarském ležení mnoho naloupených cenností a také několik vaků s nasolenýma lidskýma ušima, které Tataři posílali svému chánovi, aby věděl, kolik křesťanů v bojích zabili. Na věčnou paměť zázračné záchrany obyvatel Štramberka a také na připomínku ukrutností, které zde páchali Tataři, pečou ve Štramberku podivné pečivo lahodné kořeněné chuti ve tvaru stočených uší.
