Naučná trasa Městské památkové rezervace - zastavení č. 8
Piaristický klášter nechal postavit biskup Karel II. z Lichtenštejna v roce 1694, který pak předal roku 1700 mnichům k jejich potřebám. Celý projekt budovy navrhl kroměřížský řádový architekt Giovanni Pietro Tencalla. Budova je barokního stylu, tříkřídlová a jednopatrová. Dispozice všech křídel je řešena jako příčný dvoutakt. Stavební práce však pokračovaly po celou dobu. Zajímavá etapa nastala roku 1768, kdy byla přistavena chodba, která spojovala budovu piaristického kláštera s řádovým kostelem. Tento projekt byl navržen podle piaristy P. Heliodora Knura. Na konci 19. století však byla chodba opět zbourána.
Od 90. let 20. století probíhala celková rekonstrukce piaristického kláštera, která trvala celých 20 let. Při opravách byla odkryta původní barokní iluzivní výmalba a původní oblázková dlažba z kamenů řeky Lubiny, která protéká městem Příbor. Bývalá piaristická kolej se však může také pyšnit klášterními klenbami s velkými koutovými lunetami v místnostech. Nově zrekonstruované místnosti v západním křídle budovy nyní slouží ke společenským akcím, ke svatebním obřadům, koncertům a přednáškám. Piaristický klášter byl vyhlášen nemovitou kulturní památkou.
Historie piaristického kláštera
Piaristickou kolej (klášter) v Příboře založil 5. února 1694 Karel II. z Liechtensteinu. Barokní budova postavená v letech 1694 až 1700 podle projektu řádového architekta Giovanniho Pietra Tencally byla původně ve tvaru písmene "L". V roce 1768 nechali přistavět dřevěnou chodbu spojující budovu kláštera s kostelem sv. Valentina ve výši 2. nadzemního podlaží dle piaristy P. Heliodora Knura. Chodba byla zbourána v roce 1875. Podle projektu K. Karlsedera v tomto roce budovu adaptovali na gymnázium a učitelský ústav.
Jižní křídlo bylo prodlouženo o čtyřoký patrový přístavek bytu ředitele školy a na dvorní straně byly přistavěny hranolové přístavky WC. Přístavkem bylo prodlouženo i západní křídlo.
V současnosti je trojkřídlá budova půdorysového tvaru písmene "U" s krátkým východním křídlem rozvržena na způsoby obvyklého dvoutaktu s nádvorní chodbou v jižním křídle a chodbou na straně ulice v křídle západním. Přízemí má kžížovou klenbu bez pásů, s uplatněním klenby neckové, patro je plochostropé. Interiér je vyzdoben četnými freskami a výmalbami.
Piaristický klášter se stal 3. května 1958 vyhlášenou nemovitou kulturní památkou.
V současnosti se v budově piaristického kláštera nachází CETRAT (Centrum tradičních technologií Příbor), knihovna a Základní umělecká škola Příbor. Nově zrekonstruované místnosti v západním křídle budovy slouží ke společenským akcím, ke svatebním obřadům, koncertům a přednáškám.
Piaristé v Příboře
Piaristický řád, nebo-li řád chudých řeholních kleriků Matky boží zbožných škol, byl založen v Římě roku 1597 sv. Josefem Kalasanským. Do českých zemí začali piaristé přicházet kolem roku 1620. Nejstarší kolej byla založena v Mikulově roku 1631 a nejmladší kolej v Nepomuku roku 1867. Příbor je podle data založení piaristické koleje na 11. místě. Piaristé se věnovali dobročinnosti a především pedagogické činnosti. Do Příbora přišli v roce 1694, kdy začali vyučovat po domech. Od roku 1700 vyučovali v budově piaristického kláštera až do roku 1870, kdy piaristé vypověděli obci smlouvu. Poté byl v prostorech piaristického kláštera zřízen učitelský ústav. Avšak piaristé působí dodnes na celém světě.
Piaristické zahrady
Historie piaristické zahrady v Příboře spadá do počátku 18. století. Poté, kdy piaristé v roce 1700 dokončili stavbu kláštera, začali s rozšiřováním areálu výkupem pozemků pro budování zahrady. U piaristických zahrad byla za prvořadou považována jejich estetická funkce. Bývaly pýchou každé piaristické koleje.
Hlavním posláním piaristů bylo jejich působení v oblasti vzdělávání především chudého lidu. Část výuky přenášeli do svých zahrad, aby se žáci naučili spojovat teoretické vědomosti s praktickými schopnostmi.
V II. pol. 19. století, po odchodu piaristů, byly zahrady využívány až do roku 1938 studenty učitelského ústavu a v II. pol. minulého století sloužily žákům odborného učiliště Tatry, n. p.. V minulých létech jejich část využívalo Muzeum Novojičínska, p. o. k pořádání akcí pro veřejnost. Jiné využití zahrady neměly.
Revitalizace piaristické zahrady
První kroky k realizaci se uskutečnily už v roce 2009, kdy byl vypracován stavebně historický vývoj piaristické zahrady, který se stal podkladem pro následnou projekční činnost. Navázaly další podrobnější stupně projektové dokumentace, proběhly schvalovací procesy, výběrová řízení a 25. září 2014 schválili členové zastupitelstva potřebné finanční prostředky. Zahrada byla jako staveniště předána společnosti Nosta 3. listopadu 2014. V březnu 2015 byly téměř hotovy zemní práce, kanalizace, dokončovaly se základy oplocení mezi zahradami kláštera a soukromými pozemky, a také byl vybudován základ přístupové komunikace z Lidické ulice do areálu. Byly naistalovány rozvody elektro pro osvětlení fasády, sedacích zídek, opěrné zdi, stromů, altánu a loubí a základová konstrukce podia s plachtovou konstrukcí. Pracovalo se na opěrných zídkách. O 4 měsíce později byly zídky hotovy, podium položeno. Pracovalo se na usazení strojovny pro kašnu a na položení závlahového zařízení. Následovalo osazení dřevěného loubí i okna v dolní zahradě. Práce probíhaly intenzivně i přes tropické teploty - celé léto až do konce září, kdy bylo v areálu obou zahrad vysázeno na 25 000 rostlin. Byly dokončeny všechny pochůzí plochy, kašna, altán, bylinkové zahrádky, posezení. 30. září práce v zahradách skončily. Dokončoval se pouze vstup pro vozíčkáře ze strany od kina. Revitalizace stála 21 milionů Kč, z toho 8 mil. Příbor získal jako dotaci. Zbývající část hradil ze svého rozpočtu.
Cílem revitalizace zahrady byla obnova vycházející z křížové dispozice původní, historické koncepce zahrad, včetně naznačení původních účelů jednotlivých ploch a objektů.
Protože z konkrétních prostorotvorných a funkčních prvků nebylo dochováno nic kromě rozpadající se ohradní zdi, byly vodítkem návrhu řešení pouze historické prameny a zadání investora.
Zahrada na ploše cca 5 300 m2 je rozdělena do dvou částí:
Horní zahrada je komponovaná spíš komorněji. Nechybí zde různé typy chodníčků, zpevněných ploch, háječek obklopen spoustou zeleně s posezením a kašnou uprostřed. Ta stojí v místech, kde byl dříve chovný rybníček na kapry. V jednom z vodních programů kašny naleznete motto řádu piaristů „Zbožnost a vzdělání“. Pítko najdeme u bývalé studny. Za krátkým východním křídlem piaristického kláštera je schovaná bylinková zahrádka s altánem. Centrálním prvkem je pódium, kde by se měla odehrávat kulturní, hudební vystoupení. Z vyhlídky uvidíte celou spodní zahradu a část města.
Spodní zahrada je komponovaná jako odpočinkový sad pro společenská posezení. A je jakýmsi myšlenkovým pokračováním piaristické filozofie. Hlavními motivy jsou sad, potok a okno.
"Sad" je pokračováním sadu v horní zahradě a připomenutím pěstitelských aktivit piaristů.
"Potok" umístěný v hlavní pohledové ose navazuje na vodní prvek a pítko a je jakýmsi pokračováním elementu vody, vnímaného jako symbol života a očisty.
„Okno", kterým je potok zakončen, je symbolicky otevřeno všem názorům, filozofiím, myšlenkám, úhlům pohledu a především možnostem a nápadům, které umožňuje a rozvíjí pravé vzdělání.
V piaristických zahradách se pravidelně v letním období konají společenské akce - svatební obřady, kurzy tance, módní přehlídky, výstavy apod.