Janíkovo sedlo (493 m n. m.) je nejvýše položeným místem Janíkova údolí. Louky na sedle a na sjezdovce Červeného kamene oplývají bohatstvím rozmanitých druhů rostlin a živočichů.
Jsou proto registrovány jako významné krajinné prvky. Na zdejších loukách se rostlinám daří. Mají tady dostatek vláhy i živin, půda je zde docela vlhká, sycená vodou z četných pramínků. Dostatek živin zase zajišťuje vápencový podklad. Důležitá je také pravidelná péče o louky, zejména sečení a pečlivý úklid posečené hmoty.
Údolí i sedlo bylo nazváno podle arcibiskupského nadhajného Filipa Janíka, který bydlel s rodinou ve zdejší dřevěné hájovně a obhospodářovával velké území od Příbora až po Kunčice pod Ondřejníkem. Také stará lípa dostala jméno po tehdejším hospodáři "Janíkova lípa". Tento mohutný doupný strom roste přibližně uprostřed cesty vedoucí k hájence.